Richard vyrostl v malém rodinném domku na kraji městečka a když se oženil, vůbec se mu odtud nechtělo. Rodiče se odstěhovali k sestře na venkov a i on zatoužil po novém, lepším bydlení. Dnes je hrdým majitelem světle zelenkavého přízemního rodinného domku o třech pokojích a kuchyni, který si pořídil díky Ekonomickým stavbám. Nový domov tu našel nejen on a jeho žena Ivana, ale také jejich pes a kočka.

Proč jste se rozhodl nechat si postavit dům na klíč? Budovat svépomocí vás nelákalo?

„Což o to, lákalo a moc! Jako kluk jsem s tátou postavil garáž a vůbec jsme na domě hodně dělali. Ale mám málo času, takže vlastním rukama bych dům stavěl spoustu let. Rychlost, s jakou ho postavily Ekonomické stavby, mě přesvědčila, že jsem se rozhodl správně.“

Hledal jste tu pravou společnost, která vám měla dům postavit, dlouho? Nebo pro vás byly Ekonomické stavby skoro láska na první pohled?

„Hledal jsem na internetu a koupili jsme různé odborné časopisy a noviny. S manželkou jsme pak strávili jeden víkend prohlížením a debatami – a Ekonomické stavby zvítězily bez jakékoli konkurence.“

Byly z té části výběru z internetu, nebo z novin? A čím vás oslovily nejvíc?

„Kontakt na Ekonomické stavby jsme měli z novin. Jejich největší předností podle nás byl způsob financování. Neměli jsme žádné závratné úspory a taky jsme nemohli ještě před začátkem stavby prodávat dům, ve kterém jsme bydleli. Bylo zapotřebí všechno rozmyslet a naplánovat. Nechtěli jsme se moc zadlužit. Přestože práci máme já i manželka dobrou, nic není na věky.“

Jak jste tedy stavbu financovali?

„Využili jsme nabídku finančního programu Ekonomických staveb Mladá rodina. Finanční odborníci rozebrali naše možnosti a vybrali pro nás nejlepší cestu, jak získat dům a přitom se nedostat do problémů. Jejich báječný přístup nás velmi mile překvapil.“

Šel jste na první jednání s lidmi z Ekonomických staveb už s konkrétní představou, jak má váš nový domov vypadat, nebo jste s manželkou vybírali z katalogu?

„Ne, měli jsme naprosto jasno. Vlastně jsme vycházeli z našeho starého domu a věděli jsme, co chceme jinak a lépe, které místnosti by měly být větší, co chybí a podobně. Změny, které po jednání s odborníky v Ekonomických stavbách následovaly, byly jen detaily.“

Co například?

„Měnil jsem některé materiály a vybavení, protože dům byl v základní verzi projektován, s ohledem na minimální cenu, v laciných materiálech. Pokud jsem chtěl, aby vypadal trošku víc podle mých představ, musel jsem samozřejmě připlatit. Ale dům je věc na celý život. Když si koupím špatné tričko za dvě stovky, můžu ho s lehkým srdcem do měsíce vyhodit. K domu musím přistupovat zodpovědněji, a proto nestojí za to trvat na nejnižší ceně.“

Říkáte, že vás v nabídce Ekonomických staveb nejvíc oslovila právě cena. Ale jako velmi zaměstnaný člověk jste jistě ocenil i jejich nabídku, že za vás „vyběhají“ stavební povolení…

„Samozřejmě! Takovou nabídku nevyužít, to bych si připadal jako mladý fotbalista, který odmítne hrát v reprezentaci!“

Jak často jste stavbu sledovali?

„Jako stavební parcelu jsme použili druhou polovinu zahrady u našeho původního domku. Takže jsme na stavbu viděli z okna a byli jsme na ní každou chvíli.“

Konala se pak nějaká oslava, když dům prošel kolaudací, anebo už jste tu vlastně dávno byli doma?

„Samozřejmě, že jsme slavili! Bylo hotovo, a to je dostatečný důvod, ne? Pozvali jsme pár přátel. A taky sestru a rodiče. Maminka se trochu těžko srovnávala s tím, že prodáváme jejich starý domek, ale když si pak prošla náš nový dům, byla moc šťastná. Říkala, že takhle nějak si vždycky přála ten starý dům změnit, ale nikdy na to nebyly peníze, čas nebo chuť.“

Kdo má dům, nemůže ale nikdy tvrdit, že má hotovo. Co vás ještě čeká?

„Krátce řečeno: všechno okolo. Manželka se vrhla s vervou na zahradu, studuje knížky a časopisy, místo oblečení a kosmetiky teď pořád nakupuje nějaké sazenice, květiny, keříky a stromky. A já musím udělat stání na auto a za dům pergolu, aby bylo kde v létě sedět ve stínu. Není toho právě málo, ale nás to baví.“

 

Zajímavé odkazy